Brakfest je na Fejsbůku! Gimme, gimme, ... your thumb!

Brakfest 2007
Brakropole, 27.10.2007

Když se ohlédnu těch pět let zpátky a hlavou mi jako Bohdanova dechberoucí pornokoláž proběhnou všechny ty chvíle, kdy jsem se podílel na přípravách Brakfestů, tak se nemůžu ubránit zvláštnímu vlhku, zvlášť v oblasti očních jamek. Vím, jsem občas melancholický a ani patos mi není cizí, ale letošní ročník, v pořadí už pátý, měl pro mě, kromě malarického záchvatu, velmi zvláštní příchuť...

Hned od začátku jsme nabrali zpoždění, nedisciplinovaní diváci se scházeli jak švábi na pivo a věrolomná technika nám začala ukazovat svou vrtošivou tvář. Nejdříve nás jen tak škádlila, ale jak se ukázalo ve večerních hodinách, tak u pouhého rozmaru nezůstalo.

Je sychravá, nevlídná sobota, jakých bývá koncem října nespočet, ordinérní víkendový den, přece však něčím zvláštní, říkáme si my z politbyra, když se v Brakropoli postupně scházíme kolem půl jedenácté ráno. Pomalu začínáme vybalovat desítky kilogramů notebooků, kabelů a další po skončení festivalu už většinou nepoužitelné techniky. Živě diskutujeme o nadcházejícím programu a dolaďujeme poslední z mnohých nedořešených detailů, které řešeny být neměly, abychom neopomněli zdánlivě vyřešené, které ve finále selhalo.

Kdo tohle všecko zapojí...?	Také na vedlejší scéně probíhaly svědomité přípravy...

V pozvánce uvedené pravé poledne se ukázalo časem pro naše návštěvníky pramálo důstojným, což nám dali jasně a bez rozpaků najevo. I to byl jeden z důvodů, proč se naše fenomenální znělka s Romanem Skamene v hlavní roli spustila až krátce po půl druhé. Tradiční uvítání diváků pořadateli a hned vzápětí skvostné a vytříbenou češtinou oplývající úvodní předfilmové slovo kolegy Bohdana, ale to už nám vyjíždějí na sibiřskou Trasu československé předobře živené železné kobyly Tatra 148. Koho z této mrazivé československo-sovětské koprodukce přepadla zima, ten se přesunul na vedlejší scénu, kde vesele skotačila plavovlasá diva Britney Spearsová. Crossroads je jejím jediným snímkem, bohužel. Ano, i tentokrát tu pro náročnějšího diváka byla připravena vedlejší scéna, tématicky věnovaná hudbě, lépe řečeno hudebním interpretům či spíše jejich filmovým pokleskům.

Po krátkém módním intermezzu na scéně hlavní a premiérovém spotu jiného prostoru se diváci dočkali béčkovými vavříny ověnčeného Návratu vražedných rajčat. Tu dobu už se někteří příliš natěšení diváci zachytávají stolů, futer i všech nově příchozích nebo v pauzách děje lehce podřimují, zkušeně šetříce síly na celodenní maratón. Diváků houfně přibývá, leč bude to stačit? Položí nebohý ředitel hlavu na špalek pomyslného kata? Kdoví, vše nám zatím probíhá v relativním pořádku.

Začátek festivalu prozívalo pár nedospalců, ale neboj se, ředitelskej, však ono se to zlepší...

Pro ty, kteří už se nacházeli v sále před třetím filmem Blázni, vodníci a podvodníci, jsme si připravili malinké překvapení v podobě vesmírného poselství Brakfestu. Po jeho uvedení byli pak všichni přítomní ujištěni, že na našich stránkách už ve velmi blízké době proběhne registrace a následná rezervace míst na palubě Aštarových a Ptaahových lodí, načež pochopitelně propukl všeobecný jásot a bezstarostná nálada touto informací způsobená vydržela až do konce večera. Brakové diváctvo tak bude včas evakuováno a své zvrhlé zálibě se bude moci věnovat i v jiných světech. Panuje však podezření, že samozvaný prorok tzv. Vesmírných lidí ing. Benda sebral své štírky a naboural se po festivalu do našeho webu, za což na něj my všichni Vesmírní evangelisté uvrhujeme nejhlubší klatbu, kterou může vykoupit jen účastí v naší příští festivalové znělce, kde popře, že je prorokem Aštara Šerana a plivne na vlastnoručně namalovaný Aštarův obrázek.

To jsme ale odbočili od úspěšné sázky na jistotu v podobě Bláznů a Luďka Soboty. Uprostřed filmu samozřejmě nechyběla dobová reklama a pobavila i vkusná upoutávka na novou pohádku Zdeňka Trošky. Zdeněk diváky strašil i o přestávce v dalším intermezzu, ale to už byl na vedlejší scéně božský Kája v tom nejlepším a jeho slavný biják Hvězda padá vzhůru přitáhl mnohé. Tím se vedlejší scéna na delší dobu odmlčela a celá akce se přehoupla do druhé poloviny. Marně však pan ředitel počítal diváky, stovky se ne a ne dopočítat. Ano, v předvečer festivalového primetimu byl divácký rekord v nedohlednu a pijácká deprese srazila říďu k zemi.

A zívalo se i nadále, seč sanice stačily – byla to vskutku nuda...

Černý kůň festivalu a nejkrvavější snímek celého večera House of the Dead nezklamal – co nezklamal, splnil očekávání do něj kladená a sklidil zasloužené ovace, zejména při dvacetiminutové bitce před domem smrti tuhla v žilách krev i plzeňský prazdroj. Krátce po začátku filmu však došlo k jednomu z největších výpadků a lapsů v dějinách Brakfestu. Popel, máslo či levný margarín, to všechno se v tu chvíli povalovalo na našich pořadatelských hlavách. Vtipný záměr vtáhnout diváka do filmu absolutně nevyšel, protože Dušan Klein nebyl schopný odříct svoji slavnou páterovskou větu a písnička na promyšlenou taktéž stávkovala. Totéž se dělo i na záložním notebooku a až následný restart uvedl vše do pořádku. Zbytek filmu naštěstí proběhnul bez dalších problémů a totéž se dalo říct i o vedlejší scéně, kde už drahnou chvílí řádili diskotékoví králové Village People v životopisné fikci Can´t Stop the Music. Dvouhodinový barvami a kýčem hýřící videoklip prolnul i následnou přestávku nabitou očekáváním a emocemi, aby promítání na vedlejší scéně velmi slušnou diváckou účastí zakončil legendární Paskvil 80´s speciál.

Našim milým divákům však musela být v podobě intermezza naservírována ještě jedna lahůdka nazvaná Robot Monster Lost Tapes. Jedná se o záhadný nález, který byl objeven v Brakropoli po premiéře Robot Monstera na minulém ročníku. Domníváme se, že tyto doposud nikdy neuveřejněné záběry nám zanechal sám Robomuž, který se po požití několika dávek podivné zelené tekutiny z loňského Brakfestu doslova vypařil. Podle jiné teorie má ve všem prsty ing. Benda a jeho vesmírná skvadra.

Neskrývá se mezi nimi ing. Benda? Nebo alespoň některý z jeho štírků? (Podezírám krasavici s retkem...)

To už se schylovalo se k velkému finále. Na plátně se objevují tváře hlavních protagonistů – Matěje (ČSSR) a Floriana (NSR). Tak, chlapci, jdeme na to! Sál potemní, na plátně se objevuje veverka pobíhající po větvi staletého dubu. Do toho se pomalu rozeznívá hokejový hymnus We Will Rock You v podání německé dechové kapely Palast Orchestra. Lampa osvětlovače vytváří u vchodu magický světelný kužel, který jen umocňuje očekávání budoucího. A už je tu máme! Naši dva komentátoři klidnou a vyrovnanou chůzí, nepoznamenanou prozatím alkoholickým handicapem, míří ke komentátorskému stanovišti, důstojně usedají a velmi zkušeně nasazují sluchátka s mikrofony. Sportovní klání začíná, po vlažném úvodu se dostávají do vedení naši, ale Němci zásluhou Redbulla vyrovnávají a vzápětí se ujímají vedení, které kontrolují až do posledních fází zápasu, pak ale Čechoslováci zabojují a užuž se zdá, že se Matějovi podaří strhnout vítězství do Žlutic...

Robert Záruba s Martinem Hostákem mohli jen tiše závidět... Hoši, děkujem!

Diváci jsou ve varu, nervozita a napětí by se daly krájet jak mlha v rybníku Brčálníku. Nejvíce zápas prožívá pan ředitel, kterému rozhodně nechybí fanouškovský zápal, zato však nadhled ano – hráče obou týmu častuje velmi nesportovními pokřiky a snaží se vyprovokovat šarvátku s ostatními diváky, což se mu naštěstí nedaří, především díky strhujícímu vývoji našeho mače: mezitím totiž Florian troubí do útoku. Ňadro stíhá ňadro, prdelkami se to jen hemží a hoši se činí, co jim boule na kalhotách drží. Obrany připomínají doslova cedník. Vše rozhodne nepochopitelná Matějova chyba, když nezasune do zcela odkryté svatyně a vydává se hasit na vedlejší hřiště náhle vzplanuvší požár. To z něj možná může činit morálního vítěze, ale jak všichni víme, ve sportu rozhodují branky, body a vteřiny. Florian v podobné situaci na druhé straně neváhá ani chviličku a mazácky skóruje. Vše pak ještě do prázdné klece pečetí Florianův parťák Redbull. ČSSR – NSR 8:10. Klání končí a komentátoři sklízejí zasloužený aplaus, čeština v takovémto podání má ještě naději. Bravo!

A to je konec, na závěr se děkuje a běží titulky, s Honzou Nedvědem. Je krátce po půlnoci. Ještě zveme zbylé diváky na bonusovou odměnu Hodinářova svatební cesta korálovým mořem, ale tu už vydrží jen hrstka, přestože se jedná o zapomenutý bizzarkomediální klenot.

Na Brakfestúúú su jááá chlap...

Ta příchuť! Málem bych zapomněl. Zrada. Zrada, člověka, se kterým jsem se osobně sblížil. Jeho jméno bylo ozdobou našeho festivalu, leč svým zapřením a neúčastí zklamal. Ano, Roman Skamene. Kdopak ví, co se všechno mohlo stát, někam spad či šel si ruma dát, kdo z vás chce, ten se může mému bláhovému štkaní smát. Tak zhasněte ty lampióny, Roman nepřišel… no a měsíc, fňuk, též nevyšel. Jeho smůla, od nás už žádný pětikilo neuvidí!

Čest brakové myšlence, hodně zdaru i v příštím roce!

Lampa

____________________________________