Brakfest je na Fejsbůku! Miluješ ho?

Zatímco pan ředitel Tleskač se již nějaký ten pátek vyhřívá na slunném vrcholku žurnalistického a literárního Olympu a nesleze a nesleze, jeho dlouholetý věrný soudruh pan Lampa je již také oblečen v horolezeckém a vyzbrojen mačkami a cepínem míří tamtéž. Zaneprázdněnost obou pánů plnících vyšší kulturní cíle je tak enormní, že se letos velmi odvážně rozhodli pustit k pérům i nás vobyčejný lidi, nosiče vody a dělníky braku, abychom ostatní sprostý lid zpravili o konání a průběhu 4. ročníku Brakfestu, kterýžto se konal v sobotu dne 25. listopadu 2006 na místě již zcela tradičním – ve vysočanské hospodě U Pecků.

Pokud bychom pro letošní ročník festivalu nejlepších nejhorších filmů měli najít nějaké slovo, které by ho pokud možno co nejvýstižněji charakterizovalo, bylo by to zřejmě slovo „expanze“. A nebál bych se přidat i poněkud ostřejší přívlastek „mohutná“. Pomineme-li expanzi v oblasti HR festivalu (2 noví braktivisté), expanzi geografickou (družba s městem Plzeň a vývoz festivalu výměnou za alkoholové opojení tamtéž) a expanzi v počtu dostavivších se celebrit (meziroční přírůstek +1), pak největší expanzí byla jistojistě ta tématická. Brakfest se totiž rozrostl o druhou scénu, anóbrž po cizácku stage (rozuměj o televizi postavenou na pult výčepu), kde se odehrávaly filmové budovatelské orgie jakožto speciální subžánr kinematografického braku obecného.

Letošní ročník byl silně poznamenán duchovní proměnou hlavních organizátorů, kteří na jaře loňského roku prožili zcela zásadní a pro své další životy určující spirituální prožitek, který sami ve zkratce označují krycím názvem „Saturday Night Fever“. Ano, návštěva Směšného divadla Luďka Soboty znamenala ústup z pozic do té doby praktikovaného povýšeneckého intelektuálního cynismu a donutila organizátory více přemýšlet o světě kolem sebe a o tom, jak pomoci druhým. Výsledkem byla na Brakfestu masivně prezentovaná charitativní kampaň, zaměřená na podporu malého velkého českého herce Romana Skamene v jeho boji s alkoholem a věřiteli. Na prosazení tohoto ušlechtilého cíle bylo organizátory zřízeno konto „Roman“. Ti, kdož pro svou chudobu nemohli přispět, vyjadřovali svou nespokojenost s nespravedlnostmi tohoto světa protestní konzumací „magickýho voka“, tedy míchaným nápojem, jenž se stal díky panu Skamene nesmrtelným.

Ve 13.45 hod. vše konečně začalo. Po úvodních hřejivých slovech Tleskačových, která mezi návštěvníky ve velkém sále navodila příjemnou a přátelskou atmosféru, a po následném stručném lektorském úvodu Lampově, byla celá akce odstartována pěkně zostra, a to filmem Supersmradi: Malí géniové 2. Diváctvo se u tohoto kousku výborně bavilo, bylo totiž zkraje dosud svěží a plno očekávání a ještě zcela přesně nevědělo (snad s výjimkou modrých), co ho v nejbližší době čeká… Po skončení filmu bylo v něm ztvárněné vítězství dobra nad zlem odměněno dlouhotrvajícím potleskem, zhusta prokládaném obdivnými výkřiky nadšených návštěvníků. Pan Lampa si za takovýto dramaturgický počin spočívající v pootočení nejnovější americké produkce čelem k masám zcela jistě zaslouží slova obdivu. Děkujeme, Hansi!

Ani letos diváci nepřišli mezi jednotlivými filmy o svá oblíbená intermezza, plnící na našem festivalu roli zejména kulturně-vzdělávací. Za všechny je třeba zmínit alespoň estrádní vystoupení bizarní dvojice říkající si Marie a Wili, která nám svou produkcí osvěžila do dnešních časů nepřekonanou podívanou Ein Kessel Buntes a její o poznání chudší tuzemskou mutaci s názvem Televarieté. Pro studenty FTVS a studenty estetiky na FF naprostá povinnost!!!

Dalším filmem v pořadí byl hudební krimi-thriller Únos Moravanky s Luďkem Sobotou v hlavní roli. Během této projekce došlo k výraznému ztišení do té doby značně rozjíveného diváctva a jak bystře poznamenal Lampa, znatelně vzrostla spotřeba tvrdého alkoholu a namodralý cigaretový dým byl postupně vytlačen dýmem nazelenalým. Někteří dokonce nevydrželi a jali se hledat útočiště ve výčepu, kde tou dobou již běžel první ze tří budovatelských filmů, v němž se na svou Cestu ke štěstí v sedle tanku míru zn. Zetor vydala Jiřina Švorcová. Že meze uměli rozorávat i na jinak ve všem zaostalém Slovensku, nás přesvědčili v následující taškařici, jejíž název – Lazy sa pohly – mohl být pro dnešní mladou generaci nedotčenou slovenskými pondělky, uváděnými v předlistopadové ČST, značně nesrozumitelný a tajuplný. Pořadateli promptně zorganizovaná vědomostní soutěž o hodnotné ceny však pomohla tento problém s cizím jazykem hravě překonat.

Ale vraťme se zpět do velkého sálu, na hlavní scénu. Tam už se tou dobou připravuje ke svému startu celosvětová premiéra Útoku z budoucnosti, filmu o minulosti a o tom, co bude potom. Po jeho zhlédnutí jsem měl pocit, jako bych vypil piv devět a nikoliv skutečné čtyři. Tak působivý to byl příběh… Musím si jej pustit ještě tak dvakrát třikrát, abych o něm mohl hovořit stejně fundovaně jako Tleskač s Lampa, kteří v něm ztvárnili nezapomenutelným způsobem role psychoterapeuta Hanse Bennetta a bezejmenného poslíčka.

Tvůrci Útoku se jistě nebudou zlobit, když napíšu, že vrchol festivalu se dostavil až s promítáním filmu Robot Monster, po česku též zvaného Robomuž. Zatímco pořadatelé MFF v Karlových Varech musí každý rok dlouho dopředu přemlouvat a uplácet hvězdy stříbrného plátna za zenitem k tomu, aby vycestovali kamsi mezi Německo a Čečensko, my jsme uhnali jednu megastar zcela gratis. Před samotnou produkcí byl pořadateli rozvinut červený koberec a my jsme tak konečně poprvé v dějinách našeho festivalu mohli mezi sebou přivítat opravdovou celebritu, skutečnou SuperStar – Robomuže! Po krátkém představení následoval plodná diskuze Robomuže s auditoriem týkající se různorodých ožehavých mezigalaktických témat. Když jsme všichni asi podvacáté slyšeli, že nás všechny zabije, ... i tebe, tebe a tebe taky..., tak jsme usoudili, že je nejvyšší čas ukázat lidem, zač je toho takový americký sci-fi film padesátých let minulýho století loket a pustili jsme promítačku. To, že na všechny přítomné začali američtí herci mluvit česky ,považuji za téměř zbytečné psát, jelikož několikadennímu úsilí party nadšenců, kteří film opatřili českým dabingem, bylo věnováno již dost prostoru v denním tisku a v televizním zpravodajství.

Posledním filmem dobíhajícím na profilové scéně byl blockbuster československých kinosálů padesátých let s názvem Zítra se bude tančit všude – barevný koncentrát všeho, co si lze pod souhrným pojmem „budovatelský film“ představit. Kdo neviděl, neuvěří...

Ačkoli oficiální program 4. ročníku Brakfestu byl shora uvedeným filmem ukončen, nevázané veselí pokračovalo ve festivalových prostorech až do pozdních nočních hodin. Škody způsobené na majetku byly mírné (rozbit jeden zasklený obraz), což se však už nedá říci o škodách na játrech a jiných na alkohol citlivých tělesných orgánech.

Těšte se na 5. jubilejní ročník! Bude zcela jistě plný překvapení! Tedy alespoň pan ředitel to tvrdí a tajemně se při tom usmívá...

Bohdan Tůma (braktivista-novic)

____________________________________