Brakfest je na Fejsbůku! Miluješ ho?
Vzpomínky na vůbec první ročník naší akce jsou rok od roku mlhavější, mizíce pozvolna v temnotě zapomnění. Někdy si dokonce říkám: byl vůbec nějaký první ročník, nebo nebyl? Vyprávění jednoho z pamětníků prvního Brakfestu hovoří spíše pro první variantu; mělo by být nicméně bráno s rezervou – s ohledem na časovou propast, jež nás dělí od dob dávno minulých.
Vzpomínám
si na ten pohnutej podzim roku 2003 docela jasně. Někdy v čase,
kdy už je všechno listí na stromech vybarvený a pomalu se začíná
snášet k zemi, za mnou přišel jeden soudruh, jehož jméno už si nevybavuju,
s návrhem takový filmový akce, kde by jako byla zábava, ženský,
trocha toho alkoholu, chlebíčky by se udělaly... Byli jsme mladý
a pro každou špatnost, takže slovo dalo slovo a tehdy ještě na videokazetách
jsme sehnali pár západních snímků, k tomu přidali osvědčenou československou
školu a jednu listopadovou sobotu se mohla celá akce rozběhnout.
Sešli jsme se v konspiračním bytě ve vile někde na Hradčanech, vše
pečlivě připravili a už přicházeli první hosti, převážně dámy, že
jo... Těm jsme hned nalili plný sklenice, aby se nám zábava trošku
rozběhla, a šlo se promítat. Posloužila nám velká TV Sony, nic lepšího
jsme tehdy neměli. Potom běžely filmy jeden po druhým, slečny už
byly značně pod vlivem, ale nemohli jsme je odtrhnout od obrazovky
a z celého našeho záměru nakonec sešlo. Zklamaně jsme protrpěli
zbytek programu a zařekli se, že už nikdy takovou blbost nevymyslíme,
když to nebude mít ten žádoucí výsledek. K našemu překvapení to
část návštěvníků a návštěvnic pojala jako dobrou zábavu a plácala
nás po zádech, jako že se jim to líbilo, tak jsme si řekli, proč
neudělat podobný promítání i rok následující. A taky že se zase
promítalo, ale to už je jiná historie, ale je to kvůli těm lidem,
jináč by jsme si tu námahu nedávali. To je asi tak všechno k těm
začátkům…
(h)
____________________________________
